Sprint o pohár starosty

Něco úvodem od nezávislého pozorovatele...

Pod souhrnným označením Fichtl se skrývá několik generací malých motocyklů Jawa s motorem o objemu do 50cm3. Jejich historie sahá do poválečné doby s tím, že před 60 lety sjel z výrobní linky první prototyp Jawa 359 s pomocnými šlapadly, které umožňovali jeho řízení bez řidičského oprávnění, neb bylo považováno za tzv. motokolo. Většina pamětníků si tuto Jawu však vybaví běžným lidovým označením „Pařez.“ Zlatá éra malých českých motorek v padesátých pokračovala ve vývoji i v letech šedesátých, kdy se na trhu objevila verze Jawa 20 a sportovnější i kapánek silnější Jawa 21 z roku 1962. V roce 1967 pak verze Mustang. Bohužel další modernizace už nic zásadního nepřinesly a výroba všech verzí byla ukončena v roce 1982. V osmdesátých letech se stal v Československu hitem nedostatkový východoněmecký motocykl Simson s nesrovnale modernějším dizajnem i technickou úrovní. Jawa dále vyráběla už jen poněkud zastaralé motocykly s vyšším objemem a ve třídě do 50 cm3 zůstala už jen verze Babeta.
Bydlet na vesnici znamenalo, že v určité fázi dospívání v muže (12 – 15 let) bylo nutností mít také svého Fichtla, Pincka atd. označení „Pinďour“ bych z pochopitelných důvodů nerozváděl. I já jsem si takového za 500Kč tajně pořídil, bohužel rodiče neměli pochopení a moc dlouho se u mě vysněný stroj nevalné technické úrovně neohřál. Má motorkářská životní etapa tím prakticky skončila, ale nostalgie a kus nadšení pro malé motocykly zůstává dodnes.
V Damníkově je láska k těmto kultovním motocyklům tak velká, že se dokonce vytvořila skupina nadšenců (říkají si PNK – přátelé nízkých kubatůr pozn. autora), která každoročně chce pořádat soutěž. Ta má dvě disciplíny, jízdu zručnosti na čas na místním fotbalovém hřišti a sprint na jeden kilometr (2x 500m s otočkou). Oba výsledky se sčítají a výsledný čas rozhoduje o umístění. Letos se na startu sešlo 25 „trapičů malých kubatur“, jak se tradičně říkalo jezdcům na Pionýrech. Krom domácích se soutěže zúčastnili také závodníci a závodnice z Anenské Studánky, Lanškrouna, Rudoltic, Lukové, Lubníka a Dolní Čermné.
Před začátkem klání to vypadalo, že jde především o srandu a jezdci se tvářili, že jsou nad věcí, ale vzhledem k tomu, kolik peněz někteří z nich vrazili do vylepšení svých motocyklů a jak urputně bojovali s větrem i akceleračními limity svých strojů bylo zřejmé, že šlo o hodně. Suverénním vítězem letošního ročníku se stal Karel Mareš z Anenské Studánky se svou sportovní „vytuněnou“ verzí Jawy 21., která se cílem prohnala bezmála 90 kilometrovou rychlostí.  A snad neprozradím žádné tajemství, když budu konstatovat, že Karel není žádné vyžle a rozhodně má přes metrák. Výsledný čas sprintu na 1 km byl 1minuta a 3 vteřiny. „Jelo by to ještě lépe, ale nestihl jsem přehodit pístní kroužek. Motor prošel úpravami, které lze udělat. Objevil jsem je na stránkách. Hlava je dělaná na zakázku a snížená na válec. Píst je pak upravený tak, aby byl co nejblíže hlavě. Tím se zvyšuje kompresní poměr. Karburátor prošel úpravou, mám tam bezkontaktní zapalování, lepší lamely a upravený výfuk, ten udělá hodně. Benzín má 100 oktanů a ještě byl na noc v mrazáku.“ Prozrazuje svůj recept na vítězství Karel. Před druhým v pořadí dosáhl náskoku více než šesti vteřin. Druhý skončil domácí Miroslav Vávra, který o necelou vteřinu předstihl svého syna Petra. Loňský vítěz Zdeněk Večeř z Lanškrouna obsadil nepopulární 4. místo před Jiřím Marvanem z pořádající obce.
Soutěž je krásná i tím, že mnohé motocykly jsou v celoročním provozu a to často i několik desítek let. 

Text  František Teichmann/ Převzato z www.lanskroun.cz

Zdroj:http://www.lanskroun.eu/cz/mesto/aktualne/z-lanskrounska/druhy-rocnik-sprintu-o-pohar-starosty-2013/